Tak zas konečně něco písmenek :)

Tož po hodně dlouhý době nastala příhodná konjunkce k napsání článku - táta i máma jsou při vědomí a čilí a junior jim do toho nekecá - právě jsme se vrátili z hradu... ehm... z chalupy od praprarodičovstva, nakrmili, umyli a uložili zvíře do pelechu a vzpomněli jsme si, že tady dlouho nepřibyla žádná novinka. A že jich je! Takže popořadě...

Šimonovi už "táhne" na rok a půl, pěkně se nám rozdováděl a rozkecal, potvůrka jedna :) Už umí plno důležitejch slovíček: táta, bába (čti máma), e-ba (chleba), y-ba (ryba - to když kouká na akvárko), ula-k (vlak) a taky dva zásadní projevy - souhlasu (na pribináček a houpačku) a nesouhlasu (na všechno ostatní:-)

Taky už naprosto s přehledem zdolává schody nahoru i dolů, občas už i bez držení. Roste nám jak z vody (a pribináčků ;-), z půlky šatníku už vyrost'.

No, co dál - táta si konečně koupil bycikl, takže můžem dělat společný vejlety. Je to príma, akorát se táta musel zase chvíli na kole učit jezdit. Nicméně to zvládnul na výbornou - při posledním vejletu s babi a dědou ve Veselí se Šimon cítil tak bezpčeně, že tátovi usnul v sedačce.

No, a v neposlední řadě oslavili Tuleni, s.r.o. čtyři roky od oficiálního vzniku (čti svatby), což byl samozřejmě důvod k velkolepým oslavám a hodnotným darům. Trochu nám to pokazil fakt, že v den výročí byl táta v Náchodě a máma se Šimonem ve Veselí, nicméně táta dostal od mámy pruhovaný triko od Moiry, po kterým furt brečel (konečně jsou tuleni jak bratři v triku :-), a máma dostala od táty domácí pekárnu chleba (je z ní tak unešená, že se nám právě peče chléb s olivami a oregánem :-)))